Příhody s potkany
Zážitky s potkany, které mě vždy rozesmějí :)
Zloděj
Přes zimu jsem si jela zalyžovat na hory a moje dvě potkanky jsem vzala s sebou. Po večerní akci jsem přišla do penzionu a byla jsem velice unavená. Když jsem usínala, přišel i můj táta a já měla divný pocit, že zapomněl zamknout. V noci mě probudil divný zvuk. Rachot a šustění.
Když jsem se trochu probrala, uvědomila jsem si, že je odemčeno a že asi v pokoji nejsme sami.
Táta nechal svou bundu pověšenou u dveří na věšáku a jak ho znám, tak v ní nechal mobil i peněženku s doklady. Ale co teď?
Začala jsem si v hlavě vést dialog. "Mohl by to být zloděj? A jestli ano, tak takový zloděj má u sebe určitě zbraň"
Nevěděla jsem, zda mám dělat, že nic neslyším a nechat si ukrást věci a nebo probudit tátu.
Hluk byl ale pořád silnější a tak jsem se rozhodla pro variantu B.
Lehce jsem do táty strčila a řekla mu, že máme v pokoji zloděje. Rozespalý táta, s sebou cukl a šel rozsvítit. Jenže nikde nikdo a žádné věci nám také nechyběly. Radši jsem řekla, aby se podíval i do koupelny. Ale tam také nic.
Se strachem jsem si lehla, zahrabala se pod peřinu (tak aby mi nekoukala žádná část těla) a snažila se usnout. Ráno mě probudil ten samý zvuk.
Stačila ale chvíle a při pohledu na moje dvě rozdováděné potkanky mi bylo všechno jasné.
Včera večer jsem jim totiž do klece naházela kousky papírů a holky se v noci rozhodly, že si je nanosí do hamáku.
Jak jsme rozsvítili, tak přestaly a začaly se zajímat o to, co se děje. A tak se vyřešil můj včerejší hrůzostrašný zážitek.
Potkani na hlídání
1. část
Jela jsem o prázdninách k moři a potkanky jsem dala na hlídání svému tátovi, který vlastní akvaristiku.
Táta si je položil hezky na svůj velký pracovní stůl a pozoroval je. Bylo mu jich líto, že jsou zavřené v kleci a tak je pustil po stole.
Holky si hezky pobíhaly a když táta viděl, že nikam nemůžou utéct, začal počítat peníze.
Ve chvíli kdy je začal pokládat na stůl, přiběhla potkanka Fidorka a než by řekl Švec už si nesla tisíc korun v zubech pěkně do klece.
Ono chytit potkana, který si zrovna našel něco, co by se mu náramně hodilo do interiéru není zrovna sranda.
Nakonec ale všechno dopadlo dobře a peníze se bez poškození vrátily zpět tátovi do ruky.
Jinak potkanka si mohla vzít i stovku ale ona prostě ví co je dobré :)
2. část
Potkani a ostatně všichni hlodavci jsou proslulý tím, že jakmile uvidí elektrický drát, hned se do něj pustí. Jenže to si můj táta neuvědomil.
Když našel nahlodaný drát a vedle něho mojí milovanou červenookou potkanku Fosantu, jak kroutí hlavou ze strany na stranu, věděl že je zle. Rychle s ní běžel k veterináři a dostal od něho nějaké prášky a vitamíny. Když se mi táta omlouval, že zapomněl schovat dráty a že moje červenooká potkanka je teď asi částečně postižená a kroutí občas hlavo ze strany na stranu, nevydržela jsem a začala se smát.
Jako "správná chovatelka potkanů" přeci vím, že červenooký potkan hlavou takhle ze strany na stranu kroutí často a dělá to proto, že hůře vidí a tělesa si tím dává do pohybu aby věděla, jak jsou daleko :) Potkanka byla samozřejmě úplné v pořádku a prášky šly do koše.
Sladké probuzení
Když jsem si pořídila moje dvě nové potkanky, rychle jsem sháněla vhodnou klec. Klec jsem koupila přes inzerát a byla už pár let používaná. Měla dvoje dvířka, zepředu a z vrchu. Jednou v noci mě něco dost nepříjemného probudilo. Cítila jsem, jak mi něco přeběhlo přes obličej. Když jsem rozsvítila, uviděla jsem mojí černou potkaní potvůrku, jak si s radostí pobíhá na mojí posteli. U klece, která je pár metrů od mojí postele, vykukovala z pozarohu moje druhá potkanka. Nevěřila jsem tomu, že bych zapomněla zavřít klec, ale i to se může stát. Tak jsem holky pochytala a zavřela do klece. Jenže....asi do minuty jsem zjistila celou záhadu. Potkanky mi jí totiž sami ukázaly. Emily(bílá) skočila do hamáku(závěsný hadřík, pověšený za honí mřížky) a hlavou a zády zatlačila do horních dvířek. Ty se pod tou "silou" sami otevřeli a pak stačilo jen lehce zatlačit a šup..potkánek je venku a vysvětlení je na světě :) Tak jsem horní dvířka raději ještě zajistila kolíčky na prádlo. Do tří měsíců jsem ale přinesla další potkanku a s ní i novou velkou klec FREDDY 2. :) kdo jí má a nebo ví, jak vypadá, je mu jasné, že z té se ani ta nejšikovnější myška nedostane :)
