Potkaní nebíčko

Moje dvě první potkanky. Mám na ně ty nejkrásnější vzpomínky.

Vzala jsem si je z chs ze svahu. Byly to sestry a jmenovaly se Fidorka a Fosanta. Pouštěla jsem je po pokoji, na zavolání mi přiběhly, nosila jsem je s sebou na procházky... byly to moje dvě zlatíčka. Jejich zdraví bylo naprosto v pořádku do dvou  roků a 7 měsíců jejich života. Fosatnta potom začala špatně chodit na zadní nožičky a Fidorce se udělal nádor před zadní tlapkou. Jela jsem na veterinu, kde doktor doporučil eutanázii. Dožily se necelých tří let a doufám, že se měly aspoň tak dobře, jako jsem se s nimi měla já. Vzpomínky na ně mi  zůstanou napořád. 

viz. příběhy s potkany